OPETH - The Last Will And Testament
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vždy pár dní po Obscene Extreme se mezi normálními lidmi cítím trochu nesvůj. Musím se vždy trochu aklimatizovat na „normálnost“ za branami Trutnovského areálu na Bojišti. Na to, že nikde nevidím masky, kozy nebo alespoň zadky. Na to, že na zemi je asfalt místo rudého bahna.
Těch pár dní mám vždy pocit, že to zase uteklo hrozně rychle a že pravidelný exkurz do kouzelného světa grindových skřítků byl zase neskutečně fajn. Těch pár dní je právě teď.
Zdá se to být naprosto neskutečné, ale Obscene Extreme opravdu oslavil své patnácté narozeniny a dostal tím občanku. Jako se správným puberťákem to s ním pořádně tříská ze strany na stranu.
Pojďme se letem světem podívat, co nám tento ročník přinesl.
Dramaturgie a hudba:
Jako obvykle mnoho lidí nadávalo a mnoho lidí bylo spokojených. Hlavní změnu přinesl další festivalový den. Ano, Obscene Extreme se nám rozrostl o další den. A ne jen tak lecjaký den. Ve čtvrtek zahráli jako hlavní hvězdy vládci pomalých riffů ESORETIC. Za sebe říkám, výtečný nápad, který na tento festival přilákal lidi, jenž by s emu jinak obloukem vyhnuli. Mnozí příznivci extrémního doomu zůstali i na hlavní část festivalu.
Příště třeba SKEPTICISM? AMENRA? PANTHEIST?
Dramaturgie jednotlivých dnů se mi zdála poněkud nevyvážená. Zatímco v pátek jsem marně na úvodu vyčkával na nějaký punkovější set, v sobotu bych bylo crustových setů na úvod zase příliš mnoho.
Mnoho lidí trochu překvapilo velké množství poměrně „velkých“ deathmetalových jmen na soupisce.
Potěšilo i slyšitelně lepší ozvučení, které pohřbilo minimálně kapel. Pokud člověk chodil po areálu, dobrý zvuk si většinou našel.
Výjimku bohužel byl počátek setu NAPALM DEATH, ale o tom se rozepíši v hlavním reportu z festivalu.
Areál, distra, jídlo, zázemí:
Jediná novinka je velká budova české pošty, která vyrostla přímo mezi hlavním areálem a loukou, kde se stanuje. To znamená, že kdo stanoval, musel jít ke svému stanu delší cestu než minulý rok.
Trochu zamrzí, že pokud si člověk chtěl v distrech vybrat nějakou hudbu, měl opět o něco menší výběr než minule.
Zamrzelo mě, že v mém oblíbeném rodinném vyvařovacím vojenském stanu vše podražili o půl žetonu. Veškeré žetony jsem tedy svorně utrácel ve vedlejší kavárně Kafka, kde měli výtečnou Masalu.
Výtečnou vychytávkou byla mobilní Obscene Extreme aplikace, kde člověk měl jako na dlani informace o festivalu, přehled o tom, co kdy hraje, a novinkový servis. Jedinou výtku mám snad jen s tím, že bych uvítal častější aktualizaci novinek v průběhu festivalu.
TOP 10:
FUCK THE FACTS
ESOTERIC
NEGATIVE APPROACH
GADGET
NAPALM DEATH
WARFUCK
EXHUMED
MASSGRAV
ABORTED
RATOS DE PORAO
Lidi:
Šílení, přátelští, bezproblémoví, obscénní a extrémní, přesně tak, jak to mám na tomto festivalu rád. Asi nejlépe obrazem.
Na letošní Obscín přijeli:
Toxo-zombíci
Piráti
Klisničky
kultovní Banáni
Dildodémoni
Kostrokašpaři
Zdravotní a řádové sestry
Kačeři a berušky
Dominy
Šášové
Usámové a Usámačky
Kristové
Parádní byla jako obvykle dětská školka:
Obsazení bylo jako každý rok mezinárodní:
Napříč věkem a módními styly:
Pár lidí to dostalo:
a několika z nich se obrátil svět:
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.