NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vždy pár dní po Obscene Extreme se mezi normálními lidmi cítím trochu nesvůj. Musím se vždy trochu aklimatizovat na „normálnost“ za branami Trutnovského areálu na Bojišti. Na to, že nikde nevidím masky, kozy nebo alespoň zadky. Na to, že na zemi je asfalt místo rudého bahna.
Těch pár dní mám vždy pocit, že to zase uteklo hrozně rychle a že pravidelný exkurz do kouzelného světa grindových skřítků byl zase neskutečně fajn. Těch pár dní je právě teď.
Zdá se to být naprosto neskutečné, ale Obscene Extreme opravdu oslavil své patnácté narozeniny a dostal tím občanku. Jako se správným puberťákem to s ním pořádně tříská ze strany na stranu.
Pojďme se letem světem podívat, co nám tento ročník přinesl.
Dramaturgie a hudba:
Jako obvykle mnoho lidí nadávalo a mnoho lidí bylo spokojených. Hlavní změnu přinesl další festivalový den. Ano, Obscene Extreme se nám rozrostl o další den. A ne jen tak lecjaký den. Ve čtvrtek zahráli jako hlavní hvězdy vládci pomalých riffů ESORETIC. Za sebe říkám, výtečný nápad, který na tento festival přilákal lidi, jenž by s emu jinak obloukem vyhnuli. Mnozí příznivci extrémního doomu zůstali i na hlavní část festivalu.
Příště třeba SKEPTICISM? AMENRA? PANTHEIST?
Dramaturgie jednotlivých dnů se mi zdála poněkud nevyvážená. Zatímco v pátek jsem marně na úvodu vyčkával na nějaký punkovější set, v sobotu bych bylo crustových setů na úvod zase příliš mnoho.
Mnoho lidí trochu překvapilo velké množství poměrně „velkých“ deathmetalových jmen na soupisce.
Potěšilo i slyšitelně lepší ozvučení, které pohřbilo minimálně kapel. Pokud člověk chodil po areálu, dobrý zvuk si většinou našel.
Výjimku bohužel byl počátek setu NAPALM DEATH, ale o tom se rozepíši v hlavním reportu z festivalu.
Areál, distra, jídlo, zázemí:
Jediná novinka je velká budova české pošty, která vyrostla přímo mezi hlavním areálem a loukou, kde se stanuje. To znamená, že kdo stanoval, musel jít ke svému stanu delší cestu než minulý rok.
Trochu zamrzí, že pokud si člověk chtěl v distrech vybrat nějakou hudbu, měl opět o něco menší výběr než minule.
Zamrzelo mě, že v mém oblíbeném rodinném vyvařovacím vojenském stanu vše podražili o půl žetonu. Veškeré žetony jsem tedy svorně utrácel ve vedlejší kavárně Kafka, kde měli výtečnou Masalu.
Výtečnou vychytávkou byla mobilní Obscene Extreme aplikace, kde člověk měl jako na dlani informace o festivalu, přehled o tom, co kdy hraje, a novinkový servis. Jedinou výtku mám snad jen s tím, že bych uvítal častější aktualizaci novinek v průběhu festivalu.
TOP 10:
FUCK THE FACTS
ESOTERIC
NEGATIVE APPROACH
GADGET
NAPALM DEATH
WARFUCK
EXHUMED
MASSGRAV
ABORTED
RATOS DE PORAO
Lidi:
Šílení, přátelští, bezproblémoví, obscénní a extrémní, přesně tak, jak to mám na tomto festivalu rád. Asi nejlépe obrazem.
Na letošní Obscín přijeli:
Toxo-zombíci
Piráti
Klisničky
kultovní Banáni
Dildodémoni
Kostrokašpaři
Zdravotní a řádové sestry
Kačeři a berušky
Dominy
Šášové
Usámové a Usámačky
Kristové
Parádní byla jako obvykle dětská školka:
Obsazení bylo jako každý rok mezinárodní:
Napříč věkem a módními styly:
Pár lidí to dostalo:
a několika z nich se obrátil svět:
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.